Ganturemu — plstění vlny: rouno, mokrá plsť, jehlování a srážka

01

Co na Ganturemu najdete

Web má jedinou náplň: řemeslné zpracování ovčí vlny do plsti. Materiál je uspořádaný podle postupu práce, od výběru suroviny až po skladování hotových věcí a zbytků vlákna. Nejde o katalog výrobků ani o nabídku kurzů — jsou to psané poznámky k jednotlivým fázím práce.

Vlastnosti rouna podle plemene a podle části těla zvířete.
Praní, česání a příprava rounovky, pavučiny a rozčesaného vlákna.
Mokré plstění: mýdlo, tvrdost a teplota vody, tlak a rytmus.
Jehlování a modelování objemu pomocí jehel různých profilů.
Srážka: jak velká bývá a jak se počítá dopředu.
Práce na šabloně u dutých a prostorových tvarů.
Spojování vlny s tkaninou a hedvábím.
Barvení vlákna a míchání odstínů před pokládáním.
Péče o hotovou plsť a skladování zásob vlny.

02

Plemena ovcí a vlastnosti rouna

Plsť nevzniká z vlny obecně, ale z konkrétního rouna s konkrétní stavbou vlasu. Rozhodují tři věci: jemnost vlákna udávaná v mikronech, délka střihu a počet obloučků na centimetr. Čím je vlas jemnější a zvlněnější, tím hustší je šupinatá vrstva na povrchu a tím ochotněji se vlákna při tření zaklesnou do sebe. Hrubá, rovná a lesklá vlna se plstí pomaleji a výsledek je pevnější, ale drsnější.

Merino v jemnostech kolem 18–23 mikronů je nejběžnější volbou na oděvní plsť a na šály, protože dává hladký, tenký a měkký povrch. Domácí a horská plemena chovaná ve střední Evropě — šumavka, valaška, romney nebo české plemeno s hrubším rounem — mají vlákno zhruba 28–35 mikronů a hodí se na koberce, tašky, sedáky a všechno, co má držet tvar a snést zátěž. Řada dílen obě skupiny kombinuje: hrubší vlna tvoří vnitřní vrstvu a nosnou kostru, jemná vlna vnější líc.

Uvnitř jednoho rouna nejsou vlákna stejná. Vlna z boků a z hřbetu bývá nejvyrovnanější, na krku je jemnější a kratší, na zadních partiích hrubší a znečištěná. Při třídění se odděluje také druhý střih — krátké úlomky, které vzniknou při opakovaném přejetí strojkem a v plsti tvoří nopky. Ne každá vlna se plstí: superwash vlna má šupiny chemicky odstraněné nebo zalité pryskyřicí a v mokrém plstění se nespojí vůbec.

Rychlá zkouška suroviny

Rozetřete pramínek mezi dlaněmi s teplou mýdlovou vodou; do dvou minut má být cítit ztuhnutí.
Vlas nesmí být lámavý — přetržení při mírném tahu značí poškozený střih.
Po namočení nesmí zůstat mastný povlak lanolinu.

Na co se hodí hrubší rouno

Sedáky, podložky a koberce, kde se cení odolnost proti oděru.
Vnitřní vrstvy silnějších objemových tvarů.
Pevné okraje tašek a pouzder, které se nemají protahovat.

03

Hromada surového ovčího rouna po střiži na dřevěné podlaze v hospodářské budově — Surové rouno po střiži, ještě před tříděním, praním a česáním.

Česání a příprava vlákna

Mezi střiží a plstěním leží nejméně vděčná část práce. Surové rouno se nejprve rozloží lícem dolů, odstraní se znečištěné okraje a hrubé nečistoty. Následuje praní ve vodě kolem 55–60 °C s jemným prostředkem: voda musí být dost horká, aby uvolnila lanolin, ale rouno se v ní nesmí míchat ani přelévat mezi lázněmi s velkým teplotním rozdílem — přesně tím by se zplstilo dřív, než se ho někdo dotkne.

Suchá vlna se pak rozvolní prsty nebo na hřebenech a češe. Ruční karty i bubnová česačka mají stejný úkol: srovnat vlákna přibližně jedním směrem, promíchat odstíny a vyřadit zbytky rostlinného materiálu. Z karet vzniká pavučina, kterou lze pokládat po vrstvách; protažením a stočením vzniká rounovka — souvislý pramen, ze kterého se při plstění odtahují jednotlivé chomáčky.

Vlákno se nikdy nestříhá nůžkami. Chomáček se odtahuje tahem po délce, s rukama vzdálenýma o něco víc, než je délka střihu; jinak se pramen jen utáhne a konce se zlomí.

Roztřídit rouno a vyřadit druhý střih a nejhrubší partie.
Vyprat bez tření a bez prudkých změn teploty, sušit rozložené ve stínu.
Rozvolnit prsty do lehké, vzdušné hmoty.
Česat nadvakrát: první průchod pro nečistoty, druhý pro směr vlákna.
Skladovat vzdušně v papíru nebo plátně, ne stlačené v igelitu.

04

Mokré plstění: mýdlo, teplota vody a tlak

Mokré plstění stojí na jediném fyzikálním jevu. Šupiny na povrchu vlasu se v teplé vodě rozevřou, mýdlová voda sníží tření natolik, aby se vlákna mohla vůči sobě posouvat, a pohyb rukou je posune tak, že se šupiny do sebe zaklesnou. Zpět už se nerozejdou. Proto se v první fázi pracuje jemně: dokud vrstvy jen sedí na sobě, dá se kompozice ještě opravit, po prvním důkladném vytření je uspořádání konečné.

Voda se obvykle drží v rozmezí 40–50 °C. Chladnější lázeň proces jen zpomalí, výrazně teplejší urychlí spojení, ale zároveň zvýrazní nerovnosti a ztíží kontrolu nad tvarem. Mýdlo stačí měkké olivové nebo jádrové v malém množství — roztok má být kluzký, ne pěnivý; nadbytek pěny brání kontaktu mezi vlákny. V oblastech s tvrdou vodou pomůže lázeň o něco teplejší a menší dávka mýdla, protože mýdlo se s vápníkem sráží a na povrchu zůstává lepkavý film.

Vrstvy se pokládají křížem: první směrem od sebe, druhá napříč, případně třetí opět po délce. Jednotná tloušťka je důležitější než množství materiálu — místo, kde je vlny méně, zůstane tenké i po hodině práce a bývá prvním, kde se hotová plsť protrhne.

Pořadí kroků

Rozložit vrstvy vlákna křížem na síťku nebo bublinkovou fólii.
Prolít mýdlovou vodou a vytlačit vzduch dlaněmi bez posouvání.
Přes síťku hladit krouživě, zhruba deset minut, po celé ploše stejně.
Zkouška štípnutím: zvednutá vlákna se nesmí oddělit od plochy.
Válet v roli a po každých padesáti otočkách změnit směr o 90°.
Zpevňovat mnutím a házením do doby, než plocha ztuhne a přestane se protahovat.
Vymáchat, zneutralizovat kyselou lázní s octem, vytvarovat a sušit.

Časté chyby

Silný tlak hned na začátku — vrstvy se posunou a vzniknou vlny na okrajích.
Příliš mnoho mýdla, které vlákna spíš odděluje než sbližuje.
Válení stále v jednom směru: dílo se protáhne do obdélníku.
Ukončení práce ve chvíli, kdy plocha drží pohromadě, ale ještě se dá roztáhnout prsty.

05

Jehlování a práce na tvaru

Suché plstění pracuje bez vody i mýdla. Jehla má na hraně drobné zpětné zoubky, které při vpichu strhnou několik vláken hlouběji do hmoty a při vytažení je tam nechají. Opakováním vzniká hustota. Postup je pomalejší než mokré plstění, zato zcela kontrolovaný — hodí se na figury, reliéfy, dorovnání tvaru a na opravy.

Volba jehly

Číslo udává tloušťku: nižší číslo znamená silnější jehlu. Hrubé jehly kolem čísla 36 slouží k prvnímu zhuštění beztvaré koule, střední 38 k základnímu tvarování, jemné 40 a 42 k dohlazení povrchu a k připojování tenkých barevných detailů. Trojhranný průřez zabírá rychleji, hvězdicový zanechává méně viditelné stopy. Vpichy se vedou svisle a mělce; páčení do stran je hlavní příčina zlomení.

Od koule k tvaru

Základ se stáčí do co nejpevnějšího válce nebo koule ještě v ruce, teprve pak se zhušťuje jehlou. Materiál se přidává po malých chomáčcích na vrstvy, ne najednou. Přechod mezi dvěma barvami vypadá lépe, když se okraj světlejšího vlákna rozvolní prsty do pavučiny a teprve pak se vpichuje.

Podložka z houby nebo hustého kartáče chrání jehlu i stůl.
Zhuštěné místo poznáte podle odporu — jehla přestane klouzat dovnitř.
Detail se doplňuje až na hotovém, pevném základu.
Kombinace obou technik je běžná: mokře vyplstěný korpus a jehlou domodelovaný povrch.

06

Srážka a jak ji spočítat předem

Každý mokře plstěný kus se zmenší. Vlákna se k sobě přisunou, vzduch mezi nimi zmizí a plocha se stáhne. Právě proto se plsť nedá „ušít na míru“ během práce — rozměr se určuje ještě před položením první vrstvy. U jemného merina se běžně počítá se srážkou 30–40 %, u hrubší domácí vlny spíš 20–30 %. Roli hraje i počet vrstev, teplota vody a doba zpracování: čím déle se pracuje, tím víc se dílo stáhne.

Srážka navíc nebývá stejná ve všech směrech. Kus se zkracuje víc ve směru, ve kterém se nejčastěji válel, a méně napříč. Nuno plsť na tkanině se chová jinak než plsť samotná, protože pohyb omezuje textilie.

Vzorek je jediný spolehlivý způsob, jak dostat čísla pro konkrétní vlnu. Vyplstí se čtverec dvaceti centimetrů ze stejného materiálu, stejným počtem vrstev a stejnou dobu jako plánované dílo, po usušení se změří a spočítá poměr.

Výpočet šablony

Změřte hranu vzorku před plstěním a po usušení.
Srážka v procentech = (rozdíl ÷ původní rozměr) × 100.
Rozměr šablony = cílový rozměr ÷ (1 − srážka).
Pro cíl 40 cm při srážce 35 % vychází šablona zhruba 61,5 cm.
Měřte zvlášť pro délku a šířku, pokud se liší.

Co srážku zvyšuje

Jemnější vlákno s hustším obloučkováním.
Vyšší teplota lázně a delší zpracování.
Intenzivní mnutí a házení v závěrečné fázi.
Vyšší počet vrstev položených volně a vzdušně.

07

Plstění na šabloně pro objemové věci

Duté tvary — tašky, papuče, klobouky, pouzdra — se plstí kolem šablony z pevné pěnové fólie nebo z tenkého polyetylenu. Vlna se pokládá z jedné strany, přesahy se přehnou přes hranu a přikryjí se vrstvou z druhé strany. Vzniká bezešvý obal, který se otevře až nakonec střihem ve zvoleném místě.

Šablona se kreslí zvětšená o vypočtenou srážku a bez ostrých rohů: v rohu se vlákno hromadí a vytváří tvrdý hřeben. U klobouků se navíc přidává rezerva na tvarování přes formu, protože poslední centimetry se získávají tahem za vlhka.

Během práce je potřeba hlídat hranu. Přehnuté přesahy mají být rozprostřené, ne stočené do válečku, jinak zůstane po celém obvodu znatelná linka. Když se plocha spojí, šablona se vytáhne a zbytek plstění probíhá už jen s výrobkem — často s vloženou fólií nebo ručníkem uvnitř, aby se stěny nespojily.

Zaoblené rohy šablony místo pravoúhlých.
Stejná tloušťka vrstev na obou stranách; přesah zhruba 3–4 cm.
Otvor stříhat až po zpevnění, jinak se okraj rozevře.
Sušit v naplněné formě, aby se objem udržel.

08

Spojení vlny s tkaninou a hedvábím

Technika známá jako nuno spojuje tenkou vrstvu vlny s řídkou tkaninou. Vlákna projdou mezerami mezi nitěmi na druhou stranu, tam se zaklesnou a obě vrstvy drží bez jediného stehu. Výsledek je podstatně lehčí než plná plsť a zvlněný, protože vlna se sráží víc než textilie a látku nabírá.

Vhodné materiály

Nejlépe fungují hedvábné šifony a pongé s nízkou hustotou dostavy, řídká bavlněná gáza nebo tenký len. Hustě tkané a syntetické látky vlákno nepropustí. Vlna se pokládá tenčí, než by se zdálo — na šifonu stačí jedna vzdušná vrstva rozvolněných chomáčků, přes které je látka stále vidět.

Postup a chování materiálu

Pracuje se z rubu tkaniny, aby vlákna prošla na líc a vytvořila strukturu. Zpevňování začíná opatrněji než u běžné plsti a delší dobu jen přes síťku; teprve po jasném uchycení vláken lze přejít k válení. Hedvábná vlákna položená na povrch bez tkaniny — takzvané shozy, mulberry nebo tussah — se chovají podobně a dodávají lesk, ale samy nedrží, musí je vždy zachytit vlna pod nimi.

09

Barvení a míchání odstínů

Vlna se barví kyselými barvivy v lázni okyselené octem nebo kyselinou citronovou, případně rostlinnými barvivy s předchozím mořením. Zásady jsou v obou případech stejné: barvivo se váže při zvýšené teplotě, lázeň se ohřívá pomalu a rouno se v ní nemíchá. Přechod z horké lázně do studeného máchání je nejrychlejší způsob, jak z pečlivě roztříděné vlny udělat kompaktní plsť ještě před samotnou prací.

Odstín se ale nemusí míchat jen v hrnci. Většina barevných přechodů v hotové plsti vzniká až při pokládání — smícháním dvou obarvených vláken na kartách nebo prostým překrytím tenkých vrstev. Optické míchání drží hloubku, kterou jednolitá barva nemá: modrá položená přes okrovou vypadá jinak než zeleň nabarvená přímo.

Barvivo dávkujte podle suché hmotnosti vlny, ne podle objemu lázně.
Vlnu do lázně vkládejte vlhkou a vyhřátou na podobnou teplotu.
Chlaďte pozvolna v lázni a máchejte ve vodě stejné teploty.
Testujte odstín na malém pramínku, po usušení bývá světlejší.
Špatně zafixované barvivo pouštějte ještě před plstěním, ne v hotovém kusu.

10

Péče o plsť a skladování materiálu

Hotová plsť snese překvapivě málo: nesnáší kombinaci tepla, vlhka a tření, tedy přesně to, čím vznikla. Praní v pračce ji dále srazí a zpevní. Běžnou péčí je vyvětrání, kartáčování měkkým kartáčem a bodové čištění vlažnou vodou s trochou mýdla. Pokud je nutné vyprat celý kus, dělá se to ručně ve vodě do 30 °C, bez ždímání a bez proplachu studenou vodou po teplé lázni.

Vlna je hygroskopická a sama se do jisté míry zbavuje pachů, proto stačí sušit naplocho a nechat věc odpočinout. Sedáky a podložky se srovnají zatížením mezi dvěma prkny přes noc. U žmolků na frekventovaných místech pomůže odstranění nůžkami nebo strojkem — trhání by narušilo strukturu povrchu.

Hotové výrobky

Sušit naplocho ve stínu, nikdy na radiátoru.
Skladovat volně složené, ne zavěšené na ramínku.
Proti molům používat cedr nebo levanduli a pravidelně větrat.
Skvrny řešit hned, dokud nejsou zaschlé.

Zásoby vlákna

Papírové krabice nebo plátěné pytle místo uzavřených igelitů.
Suché místo bez přímého slunce, které barvy vybledá.
Rounovku skladovat volně stočenou, nikoli utaženou.
Zbytky třídit podle jemnosti a odstínu hned, ne později.

11

Kontakt

Ganturemu je informační a redakční projekt. Nenabízíme kurzy, materiál ani zakázkovou výrobu a neposkytujeme placené služby. Pokud máte poznámku k některému z publikovaných textů, upozornění na nepřesnost nebo námět na téma, které by stálo za rozpracování, napište nám e-mailem.

Ganturemu
[email protected]

Podrobnosti o zaměření projektu jsou popsané na stránce O projektu.

Od ovčího rouna k plsti: vlákno, teplá voda, jehla a srážka